Deník

6.1.2014

6. ledna 2014 v 16:59 | Andie

Zdravím všechny, kteří můj blog navštíví i přesto, že jsem nebyla přes týden aktivní - nedostatek času, skoro jsem se ani nedostala k notebooku a když ano, tak nebyla nálada psát něco na blog. :)
Od včerejška jsem začala víceméně "nanovo" - dlouho jsem kvůli nemoci a úrazu nohy (který mám bohužel stále) necvičila a o prázdninách jedla víc, než je zdrávo - přibrala jsem díky tomu 4 kg a částečně mi ochably svaly. Najela jsem tedy na nový stravovací i cvičící režim. Chystám se začít úplně odznova i s blogem, více ho zaměřím na rady s cvičením, stravováním a částečně i na kosmetiku a oblékání. Buďto tedy kompletně překopu tento blog, nebo založím nový, na který bych sem samozřejmě hodila odkaz. A byla bych moc ráda, kdybych si mohla všechny své "spřátelené blogy" ponechat, takže pokud si toto náhodou přečtete, prosím o krátké vyjádření, zda-li budete mít zájem o "přátelení" i nadále.
Silvestr užitý, s přítelem na horách, dokonce jsme si i zalyžovali (na proužku technického sněhu :D) a silvestrovský večer jsme trávili pitím piva, dětského šampáňa, povídáním, hraním her, koukáním na televizi, a o půlnoci samozřejmě nechyběla novoroční pusa a odpálení rachejtle. (no, rachejtle .. bylo to cosi z Globusu asi za 50 Kč, co jen "plivalo" střely cca metr nad sebe :D)
Od 3. do 4. ledna jsme byli na Vysočině na dědově oslavě, kde jsme si užili návštěvu vířivky a obědová a večerní posezení s dobrým jídlem a pitím.
Byly to super prázdniny, o to větším šokem pro mě byl návrat do stresového školního období - na učení jsem v podstatě úplně kašlala, takže teď vůbec nestíhám.
Omlouvám se, že jsem nekomentovala vaše blogy - ihned to letím napravit! :)

29.12.2013

29. prosince 2013 v 17:53 | Andie

V pátek jsem byla poprvé fotit na zrcadlovku svou kamarádku Káju, bohužel nám (klasicky) nepřálo počasí, bylo zataženo a pochmurno, takže fotky nic moc, ani je zveřejňovat nebudu, jak jsem plánovala. Příště snad zpoza mraků občas vykoukne slunce a fotky budou lepší. :)
Včera měl mamčin přítel oslavu padesátin, která započala obědem ve 12 hodin a protáhla se až do pozdních večerních hodin (já s přítulem jsem odešla v 9 a těžko říct, do kolika tam zbytek lidí byl ještě potom). Sice jsme byli s přítelem minimálně o 10 let mladší, než zbytek osazenstva (nepočítaje dvě děti předškolního věku) ale i tak jsme si to dle mého názoru docela užili (o čemž vypovídá už jen to, že jsme tam vydrželi devět hodin :D). Z oslavy je také fotka nad článkem, která je focena někdy v pozdějších hodinách, proto ty zvláštní výrazy. :D (přítel by měl jistě radost, že ho vystavuji na "blogísečku", ale jedna fotka ničemu neublíží. snad. :D)
Dnes mě čeká balení a zítra odjezd k babičce na hory, kde budeme až do prvního ledna. Pořád mě pobolívá noha a sníh v nedohlednu, ale doufám, že i přesto si alespoň jednou zalyžujeme.

26.12.2013

26. prosince 2013 v 19:18 | Andie

Dlouho jsem se "nepochlubila" žádnou svou fotkou, tak se můžete podívat na jednu aktuální ze včerejška, focenou přítelem na mého nového miláčka Canona EOS 1100d. :D
Nepsala jsem pět dní, za které se toho poměrně hodně stalo - "ženská obtíž" začala být tak nesnesitelná, až jsem v neděli ráno skončila na pohotovosti. Zděsila jsem se už v momentě, kdy si to do ordinace nakráčel celkem pohledný a mladý doktor. Předepsal mi léky, které se berou jednou za 4 hodiny. Moc nadšená jsem v nastavování budíku na 1:00 a 5:00 nebyla, ale léky opravdu pomohly a dnes už jsem téměř fit. Aby se ta potvora nevrátila, musím se vyhnout stresu a sladkému. To bude těžké, jelikož ve stresu jsem skoro neustále a sladké je každodenní součástí mého jídelníčku. Nicméně proto, abych se té mrše vyhnula, jsem ochotna udělat cokoliv - dokonce se každý den láduju chlebem s cibulí a česnekem (cibule a česnek mají fungovat jako jakási prevence).
A abych nemluvila jen o nemocích, když byly ty skvělé Vánoce - 24. odpoledne jsem je "slavila" s mamkou a jejím přítelem, večeřely jsme kuřecí řízek v cornflakes a hranolky (jen mamčin přítel držel tradici a měl kapra, salát a rybí polévku, my na to moc nejsme) a dostala jsem zrcadlovku (dobře, tohle už asi všichni z předešlých článků víte :D), oblečení (které jsem si sama vybrala), zrcadlovou knihu (Farmu zvířat), Activity (má oblíbená hra, neustále jsem si je od někoho půjčovala :D) a nějakou tu kosmetiku od Avonu. Večer jsem potom jela za přítelem, pro kterého jsem měla mikinu, čepici, sprchový gel a pivo Duff + donuty (Simpsons dar :D). A ten blázen mi dal iPod a repráky, připadala jsem si trochu blbě, s tím, čím jsem ho obdarovala já.
Další den jsme pak s přítulem, tátou a jeho přítelkyní vyrazili do Deštného za babičkou a dědou, kde jsme si udělali třetí Vánoce. Tam jsem dostala hlavně peníze + pár drobností, přítel dostal knihu kreslených vtipů, ze které byl hrozně nadšený. :D Večer 25. jsme s přítelem vyrazili ještě na pivo, doma si dali chleba s cibulí a nevím, jestli ta cibule byla nějaký halucinogen nebo tak něco, ale cca o půlnoci jsme chytli hrozný záchvat smíchu ze jména manžela Nelly Furtado, na kterém vlastně není vůbec nic vtipného. :D Smáli jsme se tomu asi dvě hodiny, brečeli jsme z toho smíchy a když jsem se pak konečně odhodlala spát a skoro usla, tak to pako se tomu začalo tlemit znovu a jelo to celé odznova. :D Tak si říkám, že kdyby nás někdo při tomhle viděl, zařadil by nás mentalitou na první stupeň základní školy, ne do třeťáku SŠ a druháku VOŠ. :D
Dnes jsem u přítele poobědvala a pak byrazila do města za Kájou, se kterou jsme prošly obchody (všechno hezké oblečení ve slevách samozřejmě vybrané a dostupné pouze ve velikostech L+) a zastavily se na Mangaloo. Dobrota. :)
Zítra mě čeká focení s Kájou, doufám, že z toho vyjdou nějaké hezké fotky. :)

21.12.2013

21. prosince 2013 v 15:45 | Andie

Včerejší depresivní příspěvek smazán (děkuji všem za přání brzkého uzdravení) a nahrazen novým, méně depresivním. :D
S nemocí už jsem se jakžtakž smířila, jelikož je to bohužel nemoc s recidivou, takže se bude neustále vracet. Vracení se ale dá naštěstí zabránit, nebo alespoň prodloužit intervaly mezi jednotlivými onemocněními, zdravým životním stylem, takže mám o důvod navíc jíst zdravě. Což jsem poslední dobou opravdu potřebovala, jelikož se mi začala zvyšovat má závislost na čokoládě.
Noha už se o dost zlepšila, už můžu jakžtakž došlápnout bez větší bolesti. :)
Dokonce jsem dnes s obojím (a ještě s rýmičkou, pánskou nejhorší nemocí :D) zvládla dojet do města a dokoupit zbylé dárky. Takže už mám konečně všechny a mám o jeden stres méně. :)
V pátek jsem ještě ve škole psala poslední písemku ze zeměpisu (opravdu jen u nás se asi poslední den školy dopisují písemky) a pak se dobelhala na akademii, která je v naší škole každoroční tradicí, koná se v tělocvičně a každá třída si na ní má připravit nějaké vystoupení (taneční, zpěv, divadlo, cokoli) .. naše třída se z toho tento rok krásně vyvlékla tím, že jsme všichni donesli cukroví a poskytovali jsme během celé akademie catering. :D
Jinak poslední dny trávím čtením, uklízením či koukáním na seriály. Cvičím pouze obden a jen posiluji břicho a stehna, kardia bohužel nejsem schopná, navíc s rapidním omezením jídelníčku musím nějak redukovat i pohybovou aktivitu.
Jak si užíváte poslední dny před vánoci vy? :)

18.12.2013

18. prosince 2013 v 14:14 | Andie

Už jen 6 dní do vánoc! Které asi strávím v posteli, jelikož mám žaludeční potíže, ženské potíže (obojí pravděpodobně nežádoucí účinek antibiotik, přísahám, že už si je opravdu nikdy nevezmu, co bych teď dala za infekci v krku) a ještě k tomu jsem si cvičením nějak domrvila nohu, takže mě šíleně bolí nárt a nemohu na tu nohu došlápnout. :( Až někdy budu úplně zdravá, asi uspořádám velkou oslavu.
Ve škole i přesto, že je poslední týden, fůra písemek, zítra mě čekají slovíčka z angličtiny, kterých se celkem děsím - zatím jsem ve všech lekcích přes třičtvrtě slovíček znala, v této lekci jich znám možná i méně než polovinu. A opravdu blbě se mi to takhle učí, lepší je pro mě slyšet to někde v seriálu nebo ve filmu.
Alespoň dnes jsme končili ve škole dříve, jelikož u nás odpoledne probíhá tradiční volejbalový turnaj.
Večer se chystám s přítelem a jeho rodinou na večeři do vynikající restaurace. Těším se. :)

16.12.2013

16. prosince 2013 v 16:57 | Andie

Obrázek ještě někdy z minulého týdne, kdy se mi nejprve v čaji roztrhl pytlíček a pak mi do něj ještě spadlo antibiotikum. Byla to opravdu mňamka. :D
Jak tak píši do titulku ten rok "2013", uvědomuji si, že jsem si ještě ani pořádně nezvykla psát "2013" a už nám tento rok skoro končí. Hrozně to uteklo. A byl to pro mě opravdu skvělý rok, po většině předešlých nevydařených a plných zklamání a psychické bolesti.
Ozvala jsem se zase po delší době, o víkendu jsem byla opět u přítele, takže byl čas přidat maximálně tak jídelníčky, a těmi jsem se nechtěla moc chlubit, jelikož opět obsahovaly až moc sacharidů a tuků a počet kcal také převyšoval můj doporučený denní příjem. :D
V pátek večer jsme s přítelem konečně vyřešili něco, co mě hodně dlouho (cca rok a půl) trápilo. A cítím se od té doby nepopsatelně, jako kdyby ze mě spadl balvan. Super pocit. :) A když jsem ho potom o víkendu viděla, taky jsem si připadala tak nějak jinak. Jeho jsem vnímala jinak. Ani nedokážu popsat svoje pocity a emoce. Opravdu jsem zralá na psychologa, jednou v euforii, podruhé v depresi. :D
V sobotu jsme byli, ještě s mojí máti, jejím přítelem, babčou a dědou na výborném obědě. Pak jsem s přítulem jela donakoupit dárky a večer jsme byli na pizze. Přežírací den. :D
V neděli jsme se jako obvykle až do oběda váleli, odpoledne se vydali do města (po mém dlouhém přemlouvání přítele, že chci banán v čokoládě nebo palačinku) a šli jsme na nudle (takže jsem své chutě neuspokojila :D). Pak jsme si zběžně prošli trhy a prošli se po ánkupním centru, ale nějak se mnou zase po půl roce zamával tlak a musela jsem si jet dát kafe. Pak jsem jela domů, kde mě po proflákaném víkendu čekalo dopsání asi čtyř sešitů a učení na dvě písemky. Super nedělní večer. :D
Před chvílí jsem docvičila, teď si půjdu odehrát Tapped Out (znáte někdo? super hra), zpracovat maturitní knihu a zase dopisovat sešity.
Díkybohu, že už zbývají jen čtyři dny do prázdnin.

13.12.2013

13. prosince 2013 v 9:02 | Andie

Blog se v nově přidaném článku na Srdci Blogu omluvil za výpadky a zdůvodnil je, takže se snad už nemusíme bát nefunkčnosti a přesouvání na blogspot tedy zavrhuji. Ale už tam mám blog založený, i s designem, takže v případě potřeby sem jen hodím odkaz a bude to. :D
Poslední dny jsem trávila v posteli s učením, knihami a filmy, sem tam něco uvařila nebo si zacvičila.
Včera jsem upekla muffiny (foto viz. výše), čekala jsem, že je nikdo nebude jíst, ale omyl - do večera byly pryč. Byly vážně dobré, na to, že jsem je dělala poprvé v životě a vlastně pekla něco sladkého úplně poprvé v životě. :D
Dnes s mamkou provádíme úklid celého bytu, jelikož přijede babička, která na čistotě a uklizenosti dosti lpí. Potom mě čeká psaní slohovky (fejeton nebo reportáž, dva útvary, které nenávidím, pořád se nemohu rozhodnout, který z nich je menší zlo) a dočtení a zpracování knihy Stařec a moře.
Jsem hrozně ráda za pozitivní odezvy k mému článku o hubnutí, asi začnu psát články častěji.
Jinak pořád přemýšlím, jestli, až budu mít zrcadlovku, mám fotky přidávat sem, nebo si na ně založit jiný blog/web. Asi bude lepší založit na to stránku zvlášť, no. :)

11.12.2013

11. prosince 2013 v 8:16 | Andie

Tak jsem opravdu nemocná, dostala jsem antibiotika a užívám si volna až do konce týdne. No, užívám .. převážnou část dnů trávím dopisováním sešitů, učením se a děláním maturitních témat, ale pořád je to zábavnější, než sedět ve škole.
Dnes při mé obvyklé ranní rozcvičce v podobě cardia a posilování břišáků (ano, cvičím, když beru antibiotika, ano, jsem šílená, ale nedokážu se pohybu vzdát) jsem se při skákání přes imaginární švihadlo podívala do zrcadla a zjistila, že se mi žádný kus těla (kromě prsou, samozřejmě :D) neklepe. Když si vezmu, že ještě před třemi měsíci jsem neměla vůbec zpevněný zadek a stehna, je to dost velký pokrok. Začínám mít ráda své tělo. :) A s tím souvisí o to, že se mi celkově o něco zvýšilo sebevědomí (což jsem potřebovala, měla jsem ho cca 3 roky skoro na nule). Poslední dobou říkám věci, které bych dříve neřekla a mám celkově optimističtější postoj k životu. Příjemná změna, a to všechno jen díky cvičení. Netušila jsem, že to bude mít až takový pozitivní dopad. :)
Nedávno jsem byla u doktorky, která mi změnila mojí antikoncepci na jinou, že tu mou původní údajně zakázali, protože má vyšší trombotické účinky. No, sama jsem jí sice chtěla změnit, ale co si tak čtu recenze té nové, co mi předepsala, budu ráda, když se ze mě po jejím braní nestane fialový jednorožec. Nenašla jsem snad ani jednu pozitivní recenzi, tak jsem opravdu zvědavá, co to se mnou udělá.
A jelikož jsem dlouho nepsala, pár novinek ohledně vánoc - už mám cca polovinu dárků, pro mamku tělové mléko a tričko, pro tátu kosmetickou sadu a čokoládu, pro tátovu přítelkyni kosmetickou sadu a čokoládu, pro babičku s dědou dárkový koš s všemožným jídlem a podobnými věcmi (jsou tam např. Pringles, kafe, čaje, čokoláda ..) a dva dárky pro přítele, které nebudu konkretizovat, jelikož on je schopný najít vše a kdo ví, jestli o tomhle blogu neví a nečte ho. (a kdyby náhodou ano, mohl bys mi to říct, nemám ráda tajné špehování :D) A ta hlavní novinka - pes mi k vánocům sice nakonec neprošel a mrzí mě to, ale jako "náhradu" za něj dostanu zrcadlovku!! :) Něco málo si na ní sice budu muset doplatit, ale to mi nevadí, jelikož po zrcadlovce toužím již dlouho, ale řadila jsem ji do kategorie nesplnitelných snů. Těším se, až jí o vánocích vytáhnu z krabice a poprvé zmáčknu spoušť. :)
Teď si jdu udělat čajík a naučit se bižuli, pokud mi mezi vším tím učením a přepisováním zbyde čas, přidám článek o vhodné denní době pro cvičení.

Co vy, jak jste na tom s nakupováním dárků? Jakou věc by jste nejraději pod stromečkem našli?

9.12.2013

9. prosince 2013 v 10:27 | Andie

Začínám čím dál tím více uvažovat o přesunu na Blogspot, jelikož ty blogové výpadky, kvůli kterým nejdou psát články, komentáře a nahrávat fotky, mě už opravdu hodně štvou.
Zase jsem se dlouho neozvala, ale nestíhala jsem, celý víkend jsem trávila u přítele a v týdnu předtím byla na koních nebo jsem doma dělala předvánoční úklid.
Celý víkend jsem měla tak nějak přežírací a necvičící, na váze ani na centimetrech se to díkybohu zatím neodrazilo, ale musím s tím přejídáním už něco udělat, protože zničit si tím několikaměsíční snahu o zformování a zpevnění postavy je asi zbytečné.
Něco na mě leze, takže jsem si dnes šla do školy jen napsat písemku, pak přežila jednu nudnou hodinu chemie a šla raději domů. Původně jsem tam dnes chtěla být a nejít až zítra, ale opravdu se to nedalo, usínala jsem a nebyla jsem schopná se na nic soustředit.
Takže mě čeká další týden válení se doma, potom perný týden dopisování a potom konečně Vánoce. :) Už mám koupenou tak polovinu dárků, naštěstí, protože vzhledem k onemocnění bych asi to nakupování měla značně komplikované.

29.11.2013

29. listopadu 2013 v 15:33 | Andie

Tématicky k fotce - vystouplé klíční kosti. Sen většiny holek, které hubnou. Já jsem jejich majitelkou a (což se dá čekat, každému se nelíbí to, co má) moc nadšená z nich nejsem. Pokud někde sedím třeba u stolu a není vidět spodní část těla (stehna, zadek = mé problémové části), dost často se mi stává, že jsem neprávem nařčena z toho, že jsem vychrtlá. Když mi tohle někdo řekne, mám chuť vyletět z kůže, a to nemluvě o tom, když mě někdo obviní z toho, že jsem anorektička (kdyby tito lidé viděli to, co denně spořádám, asi by se divili). :D
Ale to jsem trochu odbočila od tématu, které se má v tomto článku objevit, a tím je průběh mého života.
Naposledy jsem psala v úterý, takže ve zkratce poslední dny:
Středa, čtvrtek - ve škole do čtvrt na 5, nuda, ve čtvrtek mě učitelka neplánovaně vyzkoušela z maturitní otázky z angličtiny "The USA". Sice jsem to uměla, jelikož jsme z toho předtím psali písemku, ale za a) se na písemky učím jinak než na zkoušení a za b) nesnáším ústní zkoušení z maturitních otázek, kdy mám jen sama od sebe mluvit a sedět vedle učitele (a moc mi to neusnadňuje ani fakt, že zrovna angličtinářka má takový zvláštní pohled, který dost znervózňuje :D) .. no, dostala jsem 1-, ale byla jsem rudá jako rajče, klepala se jako ratlík a málem potom nedošla do lavice. Už vidím, jak sebou u maturity švihnu, když mi dělá problém už jedna učitelka a tam jich bude mnohem víc.
Dnes jsme měli od devíti, do školy šli na jednu hodinu a potom šli do CineStaru na německý film "Lore", jehož projekce byla zařízena pro SŠ a VŠ německým institutem. K filmu - čekala jsem ho horší, byl sice dost dramatický, místy drastické scény, ale zajímavý. Vyprávěl příběh dívky, jejíž rodiče byli zatčeni za 2. světové války, jelikož byli nacisté, a ta dívka se potom musela starat o své 4 sourozence a putovat s nimi k babičce do Hamburku.
Teď jsem si zacvičila, najedla se a chystám se k příteli, který zítra bude malovat a ode mě očekává pomoc při úklidu. No, uklízení se pokusím samozřejmě všemožně vyhnout, ale na to, jak bude malovat, se ráda podívám a ráda se mu zasměju. :D
Jinak si poslední dobou připadám jako schizofrenik se dvěmi tvářemi. Je tu "denní Andie", která je veselá, optimistická, má blízko k sangivinikovi a užívá si každého momentu života a pak je tu "noční Andie", která je smutná, neustále propadá v deprese, nejblíže má k melancholikovi a neustále si něco vyčítá. Je to fakt zvláštní, hlavně ten sangvinismus/melancholismus, jelikož tyhle dva typy temperamentu jsou naprostými opaky a jsou prostě neslučitelné. Cítím se opravdu divně. :D
 
 

Reklama